Tvoření otázek

Oznamovací věta má obvyklý slovosled:
podmět + přísudek + ostatní větné členy

(Ja) mám devätnásť rokov.
Zuzana má dvadsať rokov.

V otázce (tázací větě) pořadí podmětu a přísudku obrátíme:

- Máš (ty) dvadsať rokov? Nie, ja nemám dvadsať rokov.
- Má Zuzka dvadsať rokov? Áno, Zuzka má dvadsať rokov.
Na takovéto otázky můžeme odpovědět: áno – nie (ano – ne). Jde o otázky zjišťovací. Jejich melodie je stoupavá.
- Máš dvadsať rokov?
- Voláš sa Kristína?
- Máš sa dobre?
- Koľko máš (ty) rokov?
- Koľko má Zuzka rokov?
Na takovéto otázky nemůžeme odpovědět: áno – nie (ano – ne), ale musíme doplnit chybějící informaci. Jde o doplňovací otázky. Začínají tázacím zájmenem (např. kto, čo, koľko, kde...) a jejich melodie je klesavá.
- Koľko máš rokov?
- Ako sa voláš?
- Kde bývaš?