Pády

Slovenština rozlišuje 6 pádů, které jsou tradičně číslovány:

• 1. pád – nominativ (N)
• 2. pád – genitiv (G)
• 3. pád – dativ (D)
• 4. pád – akuzativ (A)
• 6. pád – lokál (L)
• 7. pád – instrumentál (I)

Pátý pád vokativ se v současnosti už téměř nepoužívá. Ve funkci oslovení ho nahradil nominativ.

• Ako sa máte, pán Kováč?
• Kde bývaš, Zuzka?
• Otec, kedy prídeš?

Zachovalo se a používá se pouze několik málo tvarů vokativu: pane, človeče, bože, majstre, šéfe, chlapče, otče, synu, bratku, priateľu, švagre, kmotre, chlape, Zuzi, babi, oci, mami.

Nominativ

Nomivativ je první pád ve slovenštině. Jako základní tvar skloňovaného slova uvádíme ve slovnících vždy tvar nominativu. Odpovídá na otázku: kto? čo?

Podmět věty je většinou v nominativu.

• Tá žena je pekná.
• Žiak píše úlohu.
• Slovensko leží v strednej Európe.

Nominativ používáme i při oslovení (nominativ téměř úplně nahradil dříve používaný pátý pád, vokativ).

Genitiv

Genitiv je druhý pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: koho? čoho? Např.:

Idem z domu.

Idem od domu.

Idem do domu.

Genitiv se používá také pro vyjádření vlastnictví:

• Lenka má knihu. To je kniha Lenky.
• Môj otec má auto. To je auto môjho otca.

• Lenka -> To je dom Lenky.
• Peter -> To je auto Petra.
• žiak -> To je zošit žiaka.
• priatelia -> To sú knihy priateľov.
• môj priateľ -> To je pes môjho priateľa.

Viz též: Skloňování osobních zájmen

Dativ

Datív je třetí pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: komu? čomu?

Akuzativ

Akuzativ je čtvrtý pád ve slovenštině, jeden z nejčastěji používaných. Označuje přímý objekt (tedy to, co je dějem zasažené). Spojuje se např. se slovesy vidieť, robiť, mať....

• Peter, čo vidíš na tejto fotografii?
• Je tam môj otec, moja mama a naše auto. (N)
• Vidím môjho otca, moju mamu a naše auto. (A)
• Sú tam jeho študenti, jej deti a ich knihy. (N)
• Vidím jeho študentov, jej deti a ich knihy. (A)
• Kde je moja kniha? (N)
• Ja mám tvoju knihu. (A)
• Čo robíš? Robím domácu úlohu. (A)

Lokál

Lokál je šestý pád ve slovenštině. Na lokál se ptáme otázkami: o kom? o čom?

Lokál je VŽDY spojen s předložkou. Je to předložkový pád.

• Rozprávame sa o prázdninách.
• Kde je Zuzka? Zuzka je v škole.
• Na námestí sa koná koncert.
• Kde bývaš? Bývam v Bratislave.

Používá se také u časových výrazů:

• Ráno vstávam o siedmej.
• O dvanástej obedujeme.
• Prídem po piatej hodine.

Instrumentál

Instrumentál je sedmý pád ve slovenštině. Je to pád, kterým vyjadřujeme okolností významy místa, času, nástroje, prostředku nebo příčiny. Ptáme se na něj otázkami: {1}

Instrumentál bez předložky (kým? čím?) vyjadřuje způsob, např. způsob cestování, placení apod.

• byť niečím/niekým
• stať sa niečím/niekým
• zaoberať sa niečím/niekým
• živiť sa niečím
• inšpirovať sa niečím/niekým
• cestovať niečím
• platiť niečím
• prekvapiť niečím
• zásobovať niečím
• pokrývať niečím
• dláždiť niečím
• zabávať niečím

• Čím cestuješ do školy?
• Cestujem autobusom/vlakom/električkou.
• Môžem platiť kreditnou kartou?
• Po meste turisti cestujú taxíkmi.
• Píšeme farebnými ceruzkami.
• Nejedz rukami.
• Deti sa utierajú uterákmi.
• Nezaoberáme sa parciálnymi problémami.
• Študenti prekvapili originálnymi nápadmi.
• Inšpiruje sa bojovými umeniami.
• Bufet zásobujeme minerálkami.

Instrumentál se může spájet např. s předložkami: s (so), pod, nad, pred, za, medzi

• S kým ideš do mesta?
• Idem s bratom.
• Karol sa stretol s priateľmi.
• Rozprávam sa so spolužiakmi.
• Dieťa sa hrá s hračkami.
• Rozprávame sa s priateľmi a kamarátmi pri káve.
• Parkujeme pred vašimi oknami.
• Nové obchodné centrum stavajú za záhradami.
• Pod nohami máme pevnú zem.
• Vietor zúril nad lesmi a horami.
• Medzi domami je krásny park.

Je třeba rozlišovat:

• S kým ideš do školy? S priateľmi. = Ja a priatelia ideme do školy.
• Čím/ako ideš do školy? Autobusom. = Ja idem do školy autobusom. = pomocí autobusu

Předložka s má vokalizovaný tvar so před slovy, které začínají na s, š, z, ž (kvůli lehčí výslovnosti). Vokalizovanou předložku so vyslovujeme [zo], např.:

• so svetrom [zo svetrom]
• so školou [zo školou]
• so záhradou [zo záhradou]
• so žiakmi [zo žiakmi]

Předložky pod, nad, pred, za, medzi mají prostorový význam. Spojují se s instrumentálem, když se jedná o určení místa (kde?). Předložky pred a medzi mají i časový význam:

• Prišla som skoro, ešte pred študentkami.
• Medzi štvrtou a šiestou (hodinou) sme boli na večeri.