Měkká výslovnost de, te, ne, di, ti, ni

Pokud po souhláskách d, t, n následuje samohláska e, i, í, příp. dvojhláska ia, ie nebo iu, vyslovujeme je měkce – jako ď, ť, ň.

Výjimky: jeden [jeden] , ten [ten] , tamten [tamten] , sveter [sveter] , tip [tip] , politika [politika] , titul [titul] , další cizí slova atd.

V popisech výslovnosti slovenštiny se setkáváme s pravidlem přikazujícím změkčovat v takových případech i souhlásku l. V současnosti se však souhláska l v této pozici obvykle vyslovuje tvrdě.