Zájmena

Zájmena nahrazují substantiva, adjektiva, číslovky nebo příslovce. Předměty přímo nepojmenovávají, pouze na ně odkazují.

• Žiak píše úlohu. - On píše úlohu.
• Rád čítam zaujímavé knihy. - Rád čítam také knihy.

Zájmena dělíme na:

1. Osobní:
   • a) základní: ja, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony
   • b) přivlastňovací: môj, tvoj, jeho, jej, náš, váš, ich
2. Zvratná:
   • a) základní: seba/sa (v D sebe/si)
   • b) přivlastňovací: svoj
3. Ukazovací: ten, tá, to, tí, tie, tento, táto, toto, títo, tieto, onen, oné...
4. Tázací: kto? čo? aký? ktorý? kde? kedy? prečo? ako? koľký?
5. Vztažná (v podřadicích souvětích): kto, čo, aký, ktorý, kde, kedy, prečo, ako, koľký...
6. Neurčitá: niečo, dakto, bárskoľko, všeličo, ktosi, kdekoľvek...
7. Vymezovací: ten istý, taký istý, iný, každý, všetci, nikto, nijaký, sám, samý...

Skloňování zájmen

Skloňování osobních zájmen

U zájmen ja, ty, on a ono rozlišujeme dlouhý (mňa, teba, jeho...) a krátký tvar (ma, ťa, ho...). Krátký tvar nikdy nestojí na začátku věty.

• Vidím ťa. Ťa vidím.
• Vidím teba. Teba vidím.

a) základní

Pozn.: Tvary neho, nemu, nej, ňu, nim, ne atd. používáme pouze ve spojení s předložkami.

• Čakám na neho.
• Idem k nemu.
• Bez nich je smutný.

b) přivlastňovací

Pozn.: Stejně skloňujeme i zájmena tvoj, náš, váš a svoj.

Na přivlastňovací zájmena se ptáme tázacími zájmeny čí, čia, čie; podle toho, jakého gramatického rodu je příslušné substantivum.

• Čí je to pes? To je môj pes.
• Čia je to kniha? To je tvoja kniha.
• Čie je to auto? To je naše auto.

• Čí sú to rodičia? To sú moji rodičia.
• Čie sú to knihy? To sú moje knihy.
• Čie sú to autá? To sú moje autá.

Přivlastňovací zájmena pro první (ja – môj; my - náš) a druhou osobu (ty – tvoj; vy - váš) se skloňují podle příslušného substantiva.

• tvoja malá sestra
• tvoju malú sestru
• o tvojej malej sestre
• ...

Přivlastňovací zájmena pro třetí osobu (on – jeho; ona – jej; ono – jeho; oni – ich; ony - ich) jsou nesklonná! Ve všech rodech, číslech a pádech zůstávají stejná.

• jeho dom, jeho domu, jeho domy...
• jej mačka, jej mačky, jej mačke...
• ich auto, ich auta, ich autá...

Skloňování zvratných zájmen

a) základní

• N -
• G - seba
• D - sebe/si
• A - seba/sa
• L - (o) sebe
• I - sebou

Zvratné zájmeno se může vyskytovat i u těch sloves, u kterých se v českém jazyce nevyskytuje, a naopak:

volať sa jmenuji se

Při časování se zvratné zájmeno nemění!

• Ako sa voláš?
• Volám sa Kristína.
• Oni sa volajú Karl a Tom.

b) přivlastňovací

Kdy používáme přivlastňovací zájmeno svoj?

Jano mi požičal knihu. Čiu knihu? Svoju knihu. -> Jano mi požičal svoju knihu.
Jano mi půjčil knihu. Čí knihu? Svou knihu. – Jano mi půjčil svou knihu.

Pozor: Nemůžeme říct: Svoja kniha je zaujímavá. – věta nedává smysl.

On mi požičal svoju knihu.
Peter mi požičal (Petrovu) knihu.

On mi požičal svoju knihu.
Jano mi požičal (Janovu) knihu.

On mi požičal jeho knihu.
Peter mi požičal Janovu knihu.

On mi požičal jeho knihu.
Jano mi požičal Petrovu knihu.

Ona mi požičala svoju knihu.
Martina mi požičala (Martininu) knihu.

Ona mi požičala svoju knihu.
Lucia mi požičala (Luciinu) knihu.

Ona mi požičala jej knihu.
Martina mi požičala Luciinu knihu.

Ona mi požičala jej knihu.
Lucia mi požičala Martininu knihu.

Další příklady:

• Rodičia dali svoje deti do materskej školy.
• Trénujte svoju pamäť!
• Svoj mozog musíme cvičiť.
• Deti ľúbia svojich rodičov.

Skloňování ukazovacích zájmen

Skloňování tázacích zájmen

Skloňování tázacích zájmen kto, čo (pádové otázky)

Rozdíl mezi aký - ktorý

• Do akého obchodu? ptáme se na vlastnosti předmětu. Například:
  Do malého obchodu, do veľkého obchodu, do nového obchodu...
• Do ktorého obchodu? ptáme se na konkrétní předmět. Například:
  Do tohto obchodu, do toho nového obchodu na Dlhej ulici...

• Aké tričko sa ti páči? biele, červené, dlhé, krátke, moderné....
• Ktoré tričko sa ti páči? tamto, toto biele, to červené...

Rozdíl mezi radi - rady

Chcete ísť s nami?

Když je ve skupině třeba i jen jeden muž, chlapec (substantivum musí být mužského rodu), musíme používat oni (radi).