1. Hlavní stránka
  2. O jazyce

Zahraniční Slováci

V současnosti žije ve světě téměř 2,8 milionu zahraničních Slováků. Zákon o Slovácích žijících v zahraničí byl přijat v roce 2005. Upravuje postavení zahraničního Slováka, jeho práva a povinnosti na území Slovenské republiky, jakož i postup při přiznávání statusu zahraničního Slováka a působnost ústředních orgánů státní správy ve vztahu k zahraničním Slovákům. Zahraniční Slovák je osoba, která není státním občanem SR, ale má slovenskou národnost nebo slovenský etnický původ a slovenské kulturně-jazykové povědomí. Slovenským kulturně-jazykovým povědomím se rozumí alespoň pasivní znalost slovenského jazyka spolu se základní orientací v slovenských kulturních reáliích nebo aktivní projevy hlášení se k slovenskému etnickému společenství. V jednotlivých zemích existují spíše odhady o počtu Slováků, proto se údaje mezi sebou i značně liší.

Status národnostních menšin, zakotvený v zákonech, mají jen Slováci žijící v zemích střední a jihovýchodní Evropy. Převážně jde o menšiny s hlubokými kulturními tradicemi, vlastní národnostní inteligencí a rozvětveným systémem spolkového života. Slováci žijící v západní Evropě a v zámoří nemají takový právní status menšiny podle zákonů daných zemí.

Slováky v zahraničí lze rozdělit na dvě skupiny:

  • na Slováky, kteří se ocitli v cizině v důsledku politických změn zejména po zániku uherského státu v roce 1918 a v případě Podkarpatské Ukrajiny v roce 1945, a jejich potomky. V té době se velký počet Slováků (ať už jako původního obyvatelstva nebo usedlíků po skončení osmanských válek) ocitl na území dnešního Maďarska, Srbska, Chorvatska, Rumunska, Ukrajiny a Polska. Zejména v Maďarsku byli Slováci vystaveni tvrdé asimilaci, takže z odhadovaného počtu několik stovek tisíc po 1. světové válce dnes maďarské statistiky vykazují pouze 10 450 (r. 1990), přičemž odhadovaný stav je přibližně 110 000.
  • na Slováky, kteří migrovali do zahraničí zejména od druhé poloviny 19. století (z Uher), po první světové válce (z ČSR) a po druhé světové válce, zejména po r. 1948, ale i později až po současnost.

Největší počet Slováků je v USA – 1 200 000 (statistický údaj z roku 1990 je 1 882 915). Odhad pro Kanadu je 100 000 (statistický údaj z r. 1991 je 29 350, přičemž rozdíl souvisí s odlišnou technikou sčítání v USA a v Kanadě). Odhad počtu Slováků v Jižní Americe je 50 000 (zejména v Argentině, Brazílii, Uruguayi a Venezuele), v Austrálii a na Novém Zélandu 12 000, v Německu 25 000, v Rakousku 25 000 a ve Francii 13 000, ve Velké Británii kolem 90 000. V ostatních zemích jde většinou o několik stovek.

V mnoha zahraničních zemích ovládá slovenštinu jen původní přistěhovalecká generace (Argentina a jiné země Jižní Ameriky, Austrálie, Švýcarsko) a jejich potomci už komunikují jazykem příslušného státu. Ve Spojených státech amerických mluví slovensky i další generace, jejich podobu však vytvářejí původní slovenská nářečí. Velmi záleží na menšinovém školství.

Např. v Rumunsku (na rozdíl např. od Maďarska, Polska apod.) působí na češtinu značně regenerujícím účinkem slovenské školy. Pozitivní roli při udržování slovenštiny hrají také návštěvy potomků emigrantů na Letní škole slovenského jazyka a kultury SAS v Bratislavě, kterou již 40 let pořádá pro zahraniční zájemce Studia Academica Slovaca – centrum pro slovenštinu jako cizí jazyk.

V České republice je pokles slovenských dětí způsoben tím, že z 52 000 smíšených manželství žijících v českých zemích až 95,5 % má českou národnost, zatímco slovenskou jen 4,2 %.

Internetové portály Slováků žijících v zahraničí