Měkká výslovnost de, te, ne, di, ti, ni
Pokud po souhláskách d, t, n následuje samohláska e, i, í, příp. dvojhláska ia, ie nebo iu, vyslovujeme je měkce – jako ď, ť, ň.
deti | /ďeťi/ |
teta | /ťeta/ |
pekne | /pekňe/ |
rodina | /roďina/ |
ticho | /ťicho/ |
nikto | /ňikto/ |
dívať sa | /ďívať sa/ |
dieťa | /ďi̯eťa/ |
peniaze | /peňi̯aze/ |
cvičenie | /cvičeňi̯e/ |
Výjimky: jeden [jeden] , ten [ten] , tamten [tamten] , sveter [sveter] , tip [tip] , politika [politika] , titul [titul] , další cizí slova atd.
V popisech výslovnosti slovenštiny se setkáváme s pravidlem přikazujícím změkčovat v takových případech i souhlásku l. V současnosti se však souhláska l v této pozici obvykle vyslovuje tvrdě.
ale | se vyslovuje jako /ale/, ačkoli předepsáno je /aľe/ |
lebo | se vyslovuje jako /lebo/, ačkoli předepsáno je /ľebo/ |
lipa | se vyslovuje jako /lipa/, ačkoli předepsáno je /ľipa/ |