Pravidlo o rytmickém krácení

Slovenština se od ostatních slovanských jazyků odlišuje pravidlem o rytmickém krácení: ve slovenštině nesmí následovat bezprostředně po sobě dvě dlouhé slabiky.

Dlouhé slabiky jsou ty slabiky, ve kterých se nachází dlouhá samohláska (á, é, í, ó, ú), dlouhá slabikotvorná souhláska (ŕ, ĺ), nebo dvojhláska (ia, ie, iu, ô). S tímto pravidlem se často setkáváme u adjektiv.

• pekná ruža (pěkná růže)
• červená ruža (červená růže)
• krásna ruža (krásná růže)

Protože kořen slova krásn- je již dlouhý, koncovka -ý, -á, -é se musí zkrátit: krásny, krásna, krásne. Slovní kořeny pekn- a červen- jsou krátké, proto koncovka může zůstat normální, dlouhá (pekná, červená).

Při zkracování se dlouhé samohlásky mění na krátké samohlásky; dvojhlásky se mění takto:

• ia – a
• ie – e
• iu – u
• ô – o

Pravidlo o rytmickém krácení má řadu výjimek.

Výjimky z pravidla o rytmickém krácení

U substantiv:

• vzor vysvedčenie, např.: lístie, prútie, skálie
• substantiva ženského rodu (genitiv plurálu), např.: básní, tlačiarní, piesní
• vzory žena, ulica, mesto (genitiv plurálu), např.: výhier/výher, hospodárstiev
• zakončené na -iar, -iareň, např.: múčiar, bieliareň
• s předponami ná-, zá-, sú-, např.: nátierka, zásielka, súčiastka

U adjektiv:

• vzor páví, např.: líščí, kohútí

U zájmen:

• neurčitá zájmena, např.: niekým, niečím, bárským, bohviečie, čertviečím, ktoviekým, neviemčiu

U sloves:

• slovesa opakování, např.: chválievať, strážievať
• vzor rozumieť, např.: zmúdrieť
• přechodník, např.: chváliac, súdiac
• činné příčestí přítomné, např.: chváliaci, súdiaci
• činné příčestí minulé (archaické), např.: vyliavší, zakliavší

U různých složených slov, např.:

• prvýkrát, tisícnásobne, viacmiestny