Pronomina

Pronomina vertreten Substantive, Adjektive, Numeralien oder Adverbien. Sie benennen Gegenstände nicht direkt, sondern verweisen nur auf sie.

Žiak píše úlohu. - On píše úlohu.
Rád čítam zaujímavé knihy. - Rád čítam také knihy.

Pronomina werden eingeteilt in:

Personalpronomina:
- a) grundlegende: ja, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony
- b) possessive: môj, tvoj, jeho, jej, náš, váš, ich
Reflexivpronomina:
- a) grundlegende: seba/sa (im Dativ sebe/si)
- b) possessive: svoj
Demonstrativpronomina: ten, tá, to, tí, tie, tento, táto, toto, títo, tieto, onen, oné...
Interrogativpronomina: kto? čo? aký? ktorý? kde? kedy? prečo? ako? koľký?
Relativpronomina (in Satzgefügen): kto, čo, aký, ktorý, kde, kedy, prečo, ako, koľký...
Indefinitpronomina: niečo, dakto, bárskoľko, všeličo, ktosi, kdekoľvek...
Determinativpronomina: ten istý, taký istý, iný, každý, všetci, nikto, nijaký, sám, samý...

Deklination der Pronomina

Deklination der Personalpronomina

Bei den Pronomina ja, ty, on unterscheiden wir eine lange (mňa, teba, jeho...) und eine kurze (ma, ťa, ho...) Form. Die kurze Form steht niemals am Satzanfang.

Vidím ťa. Ťa vidím.
Vidím teba. Teba vidím.

a) grundlegende

	Singular					Plural
N	`ja`	`ty`	`on`	`ona`	`ono`	`my`	`vy`	`oni`	`ony`
G	mňa/ma	teba/ťa	jeho/neho/ -ňho/-ň	jej/nej	jeho/neho/ -ň	nás	vás	ich/nich	ich/nich
D	mne/mi	tebe/ti	jemu/nemu/ mu	jej/nej	jemu/nemu/ mu	nám	vám	im/nim	im/nim
A	mňa/ma	teba/ťa	jeho/neho/ ho/-ňho/ -ň	ju/ňu	jeho/ho/ -ň	nás	vás	ich/nich	ich/ne
L	(o) mne	(o) tebe	(o) ňom	(o) nej	(o) ňom	(o) nás	(o) vás	(o) nich	(o) nich
I	mnou	tebou	ním	ňou	ním	nami	vami	nimi	nimi

Anm.: Formen neho, nemu, nej, ňu, nim, ne usw. werden nur in Verbindung mit einer Präposition verwendet.

Čakám na neho.
Idem k nemu.
Bez nich je smutný.

b) possessive

Singular
	Maskulinum	Femininum	Neutrum
N	`môj`	moj-a	moj-e
G	môj-ho	moj-ej	môj-ho
D	môj-mu	moj-ej	môj-mu
A	môj-ho ^? môj ^?	moj-u	moj-e
L	moj-om	moj-ej	moj-om
I	moj-ím	moj-ou	moj-ím

Plural
	Maskulinum (belebt)	Sonstige
N	moj-i	moj-e
G	moj-ich	moj-ich
D	moj-im	moj-im
A	moj-ich	moj-e
L	moj-ich	moj-ich
I	moj-imi	moj-imi

Anm.: Genauso werden auch Pronomina tvoj, náš, váš und svoj [dein, unser, euer und eigen] dekliniert.

Nach Possessivpronomina fragen wir mit Hilfe der Interrogativpronomina čí, čia, čie [wessen]; je nachdem, welchen grammatischen Geschlechts das dazugehörige Substantiv ist.

Čí je to pes? To je môj pes.
Čia je to kniha? To je tvoja kniha.
Čie je to auto? To je naše auto.

Čí sú to rodičia? To sú moji rodičia.
Čie sú to knihy? To sú moje knihy.
Čie sú to autá? To sú moje autá.

	Singular			Plural
	`čí`	`čia`	`čie`	čí (Männlich belebt)	čie (Sonstige)
JA	`môj` `dom`	`moja` `mama`	`moje` `dieťa`	`moji` `rodičia`	`moje` `deti`
TY	`tvoj` `dom`	`tvoja` `mama`	`tvoje` `dieťa`	`tvoji` `rodičia`	`tvoje` `deti`
MY	`náš` `dom`	`naša` `mama`	`naše` `dieťa`	`naši` `rodičia`	`naše` `deti`
VY	`váš` `dom`	`vaša` `mama`	`vaše` `dieťa`	`vaši` `rodičia`	`vaše` `deti`
ON, ONO	`jeho` `dom`	`mama`	`dieťa`	`rodičia`	`deti`
ONA	`jej` `dom`	`mama`	`dieťa`	`rodičia`	`deti`
	`ich` `dom`	`mama`	`dieťa`	`rodičia`	`deti`

Possessivpronomina in der ersten (ja – môj; my - náš) und in der zweiten (ty – tvoj; vy - váš) Person werden nach dem dazugehörigen Substantiv dekliniert.

tvoja malá sestra
tvoju malú sestru
o tvojej malej sestre
...

Possessivpronomina für die dritte Person (on – jeho; ona – jej; ono – jeho; oni – ich; ony - ich) sind undeklinierbar! In allen Genus-, Numerus- und Kasusformen bleiben sie unverändert.

jeho dom, jeho domu, jeho domy...
jej mačka, jej mačky, jej mačke...
ich auto, ich auta, ich autá...

Deklination der Reflexivpronomina

a) grundlegende

N -
G - seba
D - sebe/si
A - seba/sa
L - (o) sebe
I - sebou

Ein Reflexivpronomen kann im Slowakischen auch bei solchen Verben vorkommen, bei denen es in anderen Sprachen nicht vorkommt und umgekehrt:

volať sa volám sa – ich heiße

Bei der Konjugation des Verbs ändert sich das Reflexivpronomen nicht!

Ako sa voláš?
Volám sa Kristína.
Oni sa volajú Karl a Tom.

b) possessive

Singular
	Maskulinum	Femininum	Neutrum
N	`svoj`	svoj-a	svoj-e
G	svoj-ho	svoj-ej	svoj-ho
D	svoj-mu	svoj-ej	svoj-mu
A	svoj-ho ^? svoj ^?	svoj-u	svoj-e
L	svoj-om	svoj-ej	svoj-om
I	svoj-ím	svoj-ou	svoj-ím

Plural
	Maskulinum (belebt)	Sonstige
N	svoj-i	svoj-e
G	svoj-ich	svoj-ich
D	svoj-im	svoj-im
A	svoj-ich	svoj-e
L	svoj-ich	svoj-ich
I	svoj-imi	svoj-imi

Wann wird das Possessivpronomen svoj [eigen] verwendet?

Jano mi požičal knihu. Čiu knihu? Svoju knihu. -> Jano mi požičal svoju knihu.
Jano lieh mir ein Buch. Wessen Buch? Sein eigenes Buch. Jano lieh mir sein eigenes Buch.

Achtung: Wir können nicht sagen: Svoja kniha je zaujímavá. Dieser Satz ergibt keinen Sinn.

On mi požičal svoju knihu.
Peter mi požičal (Petrovu) knihu.

On mi požičal svoju knihu.
Jano mi požičal (Janovu) knihu.

On mi požičal jeho knihu.
Peter mi požičal Janovu knihu.

On mi požičal jeho knihu.
Jano mi požičal Petrovu knihu.

Ona mi požičala svoju knihu.
Martina mi požičala (Martininu) knihu.

Ona mi požičala svoju knihu.
Lucia mi požičala (Luciinu) knihu.

Ona mi požičala jej knihu.
Martina mi požičala Luciinu knihu.

Ona mi požičala jej knihu.
Lucia mi požičala Martininu knihu.

Weitere Beispiele:

Rodičia dali svoje deti do materskej školy.
Trénujte svoju pamäť!
Svoj mozog musíme cvičiť.
Deti ľúbia svojich rodičov.

Deklination der Demonstrativpronomina

	Singular			Plural
N	`ten`	`tá`	`to`	`tí`	`tie`
G	toho	tej	toho	tých	tých
D	tomu	tej	tomu	tým	tým
A	toho / ten ^?	tú	to	tých	tie
L (o)	tom	tej	tom	tých	tých
I	tým	tou	tým	tými	tými

Deklination der Interrogativpronomina

	Singular			Plural
N	`aký`?	`aká`?	`aké`?	`akí`?	`aké`?
G	akého?	akej?	akého?	akých?	akých?
D	akému?	akej?	akému?	akým?	akým?
A	akého? / aký? ^?	akú?	aké?	akých?	aké?
L (o)	akom?	akej?	akom?	akých?	akých?
I	akým?	akou?	akým?	akými?	akými?

	Singular			Plural
N	`čí`?	`čia`?	`čie`?	`čí`?	`čie`?
G	čieho?	čej?	čieho?	čích?	čích?
D	čiemu?	čej?	čiemu?	čím?	čím?
A	čieho? / čí? ^?	čiu?	čie?	čích?	čie?
L (o)	čom?	čej?	čom?	čích?	čích?
I	čím?	čou?	čím?	čími?	čími?

Deklination der Interrogativpronomina kto? čo? [wer? was?] (Kasusfragen)

N	kto?	čo?
G	koho?	čoho?
D	komu?	čomu?
A	koho?	čo?
L (o)	kom?	čom?
I	kým?	čím?

Unterschied zwischen aký - ktorý [wie, was für ein - welcher]

Do akého obchodu? wir fragen nach Eigenschaften des Gegenstandes. Zum Beispiel:
Do malého obchodu, do veľkého obchodu, do nového obchodu...
Do ktorého obchodu? wir fragen nach einem konkreten Gegenstand. Zum Beispiel:
Do tohto obchodu, do toho nového obchodu na Dlhej ulici...

Aké tričko sa ti páči? biele, červené, dlhé, krátke, moderné....
Ktoré tričko sa ti páči? tamto, toto biele, to červené...

Unterschied zwischen radi - rady [gerne]

Chcete ísť s nami?

`Veľmi` `radi`!	Männer oder Männer + Frauen, Kinder	männlich belebt
`Veľmi` `rady`!	nur Frauen bzw. Kinder	alle anderen Geschlechter
`Oni` `sú` `radi`.	Männer oder Männer + Frauen, Kinder	männlich belebt
`Ony` `sú` `rady`.	nur Frauen bzw. Kinder	alle anderen Geschlechter

Wenn sich in einer Gruppe auch nur ein Mann oder ein Junge (das Substantiv muss männlichen Geschlechts sein) befinden, müssen wir oni (radi) [sie/Pl. (gerne)] verwenden.