Pády
Slovenština rozlišuje 6 pádů, které jsou tradičně číslovány:
- 1. pád – nominativ (N)
- 2. pád – genitiv (G)
- 3. pád – dativ (D)
- 4. pád – akuzativ (A)
- 6. pád – lokál (L)
- 7. pád – instrumentál (I)
Pátý pád vokativ se v současnosti už téměř nepoužívá. Ve funkci oslovení ho nahradil nominativ.
- Ako sa máte, pán Kováč?
- Kde bývaš, Zuzka?
- Otec, kedy prídeš?
Zachovalo se a používá se pouze několik málo tvarů vokativu: pane, človeče, bože, majstre, šéfe, chlapče, otče, synu, bratku, priateľu, švagre, kmotre, chlape, Zuzi, babi, oci, mami.
Nominativ
Nomivativ je první pád ve slovenštině. Jako základní tvar skloňovaného slova uvádíme ve slovnících vždy tvar nominativu. Odpovídá na otázku: kto? čo?
Podmět věty je většinou v nominativu.
- Tá žena je pekná.
- Žiak píše úlohu.
- Slovensko leží v strednej Európe.
Nominativ používáme i při oslovení (nominativ téměř úplně nahradil dříve používaný pátý pád, vokativ).
Genitiv
Genitiv je druhý pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: koho? čoho? Např.:
Genitiv se používá také pro vyjádření vlastnictví:
- Lenka má knihu. To je kniha Lenky.
- Môj otec má auto. To je auto môjho otca.
- Lenka -> To je dom Lenky.
- Peter -> To je auto Petra.
- žiak -> To je zošit žiaka.
- priatelia -> To sú knihy priateľov.
- môj priateľ -> To je pes môjho priateľa.
Viz též: Skloňování osobních zájmen
Dativ
Datív je třetí pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: komu? čomu?
Daj bratovi knihu. | Dej bratrovi knihu. |
Toto tričko sa mi páči. | Toto tričko se mi líbí. |
Páčia sa vám tieto nohavice? | Líbí se vám tyto kalhoty? |
Zuzke sa tieto nohavice nepáčia. | Zuzce se tyto kalhoty nelíbí. |
Akuzativ
Akuzativ je čtvrtý pád ve slovenštině, jeden z nejčastěji používaných. Označuje přímý objekt (tedy to, co je dějem zasažené). Spojuje se např. se slovesy vidieť, robiť, mať....
- Peter, čo vidíš na tejto fotografii?
- Je tam môj otec, moja mama a naše auto. (N)
- Vidím môjho otca, moju mamu a naše auto. (A)
- Sú tam jeho študenti, jej deti a ich knihy. (N)
- Vidím jeho študentov, jej deti a ich knihy. (A)
- Kde je moja kniha? (N)
- Ja mám tvoju knihu. (A)
- Čo robíš? Robím domácu úlohu. (A)
Lokál
Lokál je šestý pád ve slovenštině. Na lokál se ptáme otázkami: o kom? o čom?
Lokál je VŽDY spojen s předložkou. Je to předložkový pád.
- Rozprávame sa o prázdninách.
- Kde je Zuzka? Zuzka je v škole.
- Na námestí sa koná koncert.
- Kde bývaš? Bývam v Bratislave.
Používá se také u časových výrazů:
- Ráno vstávam o siedmej.
- O dvanástej obedujeme.
- Prídem po piatej hodine.
Instrumentál
Instrumentál je sedmý pád ve slovenštině. Je to pád, kterým vyjadřujeme okolností významy místa, času, nástroje, prostředku nebo příčiny. Ptáme se na něj otázkami: {1}
Instrumentál bez předložky (kým? čím?) vyjadřuje způsob, např. způsob cestování, placení apod.
- byť niečím/niekým
- stať sa niečím/niekým
- zaoberať sa niečím/niekým
- živiť sa niečím
- inšpirovať sa niečím/niekým
- cestovať niečím
- platiť niečím
- prekvapiť niečím
- zásobovať niečím
- pokrývať niečím
- dláždiť niečím
- zabávať niečím
- Čím cestuješ do školy?
- Cestujem autobusom/vlakom/električkou.
- Môžem platiť kreditnou kartou?
- Po meste turisti cestujú taxíkmi.
- Píšeme farebnými ceruzkami.
- Nejedz rukami.
- Deti sa utierajú uterákmi.
- Nezaoberáme sa parciálnymi problémami.
- Študenti prekvapili originálnymi nápadmi.
- Inšpiruje sa bojovými umeniami.
- Bufet zásobujeme minerálkami.
Instrumentál se může spájet např. s předložkami: s (so), pod, nad, pred, za, medzi
- S kým ideš do mesta?
- Idem s bratom.
- Karol sa stretol s priateľmi.
- Rozprávam sa so spolužiakmi.
- Dieťa sa hrá s hračkami.
- Rozprávame sa s priateľmi a kamarátmi pri káve.
- Parkujeme pred vašimi oknami.
- Nové obchodné centrum stavajú za záhradami.
- Pod nohami máme pevnú zem.
- Vietor zúril nad lesmi a horami.
- Medzi domami je krásny park.
Je třeba rozlišovat:
- S kým ideš do školy? S priateľmi. = Ja a priatelia ideme do školy.
- Čím/ako ideš do školy? Autobusom. = Ja idem do školy autobusom. = pomocí autobusu
Předložka s má vokalizovaný tvar so před slovy, které začínají na s, š, z, ž (kvůli lehčí výslovnosti). Vokalizovanou předložku so vyslovujeme [zo], např.:
- so svetrom [zo svetrom]
- so školou [zo školou]
- so záhradou [zo záhradou]
- so žiakmi [zo žiakmi]
Předložky pod, nad, pred, za, medzi mají prostorový význam. Spojují se s instrumentálem, když se jedná o určení místa (kde?). Předložky pred a medzi mají i časový význam:
- Prišla som skoro, ešte pred študentkami.
- Medzi štvrtou a šiestou (hodinou) sme boli na večeri.