Slovesa
Slovesa vyjadřují děj, činnost nebo stav osob, zvířat a věcí.
Dělíme je na:
Podle významu:
-
plnovýznamová
-
činnostní (vyjadřují činnost)
- zvratná
česať sa, umyť sa, učiť sa - nezvratná
čítať, písať, hovoriť, cestovať
- zvratná
-
stavová (vyjadřují stav)
- zvratná
tešiť sa, báť sa, cítiť sa - nezvratná
rásť, ochorieť, kvitnúť
- zvratná
-
činnostní (vyjadřují činnost)
-
neplnovýznamová (pomocná)
chcieť, smieť, môcť, vedieť, mať (=mať povinnosť), byť (=existovať), začať, prestať, stať sa...
Činnostní slovesa dále dělíme na:
-
předmětová
- přechodná (tranzitivní):
čítať (knihu), variť (polievku), kúpiť (dom) - nepřechodná (netranzitivní):
rozprávať sa (s bratom), pripravovať sa (na vyučovanie)
- přechodná (tranzitivní):
-
bezpředmětová
plakať, sedieť, cestovať
Podle vidu na:
-
dokonavá (dokonavý vid)
napísať, prečítať, dojesť, dopiť -
nedokonavá (nedokonavý vid)
písať, čítať, jesť, piť
Podle zvratnosti na:
-
zvratná
tešiť sa, báť sa, usmievať sa, ponáhľať sa -
nezvratná
kresliť, rásť, myslieť, chodiť
Časování sloves
Slovesa mají v každé osobě v singuláru i v plurálu jinou koncovku. Existuje několik vzorů – skupiny sloves se stejnými koncovkami sdílí společné vzorové sloveso, podle kterého časujeme ostatní slovesa ze skupiny.
Ve slovenštině rozlišujeme tři časy: přítomný (píše), minulý (písal) a budoucí (bude písať).
Přítomný čas | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Singulár | Plurál | |||||||
Infinitiv | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 2. osoba v singuláru, rozkazovací způsob | 3. osoba v singuláru, minulý čas |
br-ať | ber-iem | -ieš | -ie | -ieme | -iete | -ú | ber! | br-al |
chudn-úť | chudn-em | -eš | -e | -eme | -ete | -ú | chudn-i! | chud-ol |
chyt-ať | chyt-ám | -áš | -á | -áme | -áte | -ajú | chyt-aj! | chyt-al |
čes-ať | češ-em | -eš | -e | -eme | -ete | -ú | češ! | čes-al |
hyn-úť | hyn-iem | -ieš | -ie | -ieme | -iete | -ú | hyň! | hyn-ul |
krič-ať | krič-ím | -íš | -í | -íme | -íte | -ia | krič! | krič-al |
nies-ť | nes-iem | -ieš | -ie | -ieme | -iete | -ú | nes! | nies-ol |
prac-ovať | prac-ujem | -uješ | -uje | -ujeme | -ujete | -ujú | prac-uj! | prac-oval |
rob-iť | rob-ím | -íš | -í | -íme | -íte | -ia | rob! | rob-il |
rozum-ieť | rozum-iem | -ieš | -ie | -ieme | -iete | -ejú | rozum-ej! | rozum-el |
tr-ieť | tr-iem | -ieš | -ie | -ieme | -iete | -ú | tr-i! | tr-el |
vid-ieť | vid-ím | -íš | -í | -íme | -íte | -ia | viď! | vid-el |
ž-ať | žn-em | -eš | -e | -eme | -ete | -ú | žn-i! | ža-l |
žu-ť | žu-j-em | -eš | -e | -eme | -ete | -ú | žu-j! | žu-l |
Užitečná slovesa:
byť (být)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja som | my sme |
ty si | vy ste |
on/ona/ono je | oni/ony sú |
bývať (bydlet)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja bývam | my bývame |
ty bývaš | vy bývate |
on/ona/ono býva | oni/ony bývajú |
volať sa (jmenovat se)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja sa volám | my sa voláme |
ty sa voláš | vy sa voláte |
on/ona/ono sa volá | oni/ony sa volajú |
mať (mít)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja mám | my máme |
ty máš | vy máte |
on/ona/ono má | oni/ony majú |
hovoriť (mluvit)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja hovorím | my hovoríme |
ty hovoríš | vy hovoríte |
on/ona/ono hovorí | oni/ony hovoria |
mať sa (mít se)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja sa mám | my sa máme |
ty sa máš | vy sa máte |
on/ona/ono sa má | oni/ony sa majú |
Tykání a vykání
Ve slovenštině rozlišujeme dvě formy oslovení:
- tykání – ty-forma používaná mezi přáteli, známými, dětmi, v rodině, mezi studenty ve škole atd. (neformální komunikace)
- vykání – vy-forma, zdvořilostní forma používaná v komunikaci s neznámými lidmi, dospělými, používaná žáky při oslovení učitelů, na úřadech, v obchodech atd. (formální komunikace)
Tykání - „ty“
- Rozumieš/hovoríš po slovensky? (ty)
- Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale ešte nie veľmi dobre. (ja)
Vykání - „vy“
- Rozumiete/hovoríte po slovensky? (vy)
- Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale veľmi málo. (ja)
- Prajete si ešte niečo? (vy)
- Nie, ďakujem. (ja)
Modální slovesa
Modální slovesa vyjadřují vůli, nutnost nebo možnost uskutečnit (činit) děj. Patří k nejčastěji používaným slovesům.
chcieť (chtít)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja chcem | my chceme |
ty chceš | vy chcete |
on / ona / ono chce | oni / ony chcú |
smieť (smět)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja smiem | my smieme |
ty smieš | vy smiete |
on / ona / ono smie | oni / ony smú |
môcť (moci)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja môžem | my môžeme |
ty môžeš | vy môžete |
on / ona / ono môže | oni / ony môžu |
musieť (muset)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja musím | my musíme |
ty musíš | vy musíte |
on / ona / ono musí | oni / ony musia |
mať (mít, mít povinnost)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja mám | my máme |
ty máš | vy máte |
on / ona / ono má | oni / ony majú |
vedieť (vědět/umět)
Singulár | Plurál |
---|---|
ja viem | my vieme |
ty vieš | vy viete |
on / ona / ono vie | oni / ony vedia |
Modální sloveso smieť
Smieme ísť von? | Smím jít ven? |
Smiem vám ponúknuť kávu? | Smím vám nabídnout kávu? |
Smiem sa hrať s ostatnými? | Smím si hrát s ostatními? |
Sloveso smieť se často používá místo rozkazovacího způsobu ((ne)smieť + infinitiv plnovýznamového slovesa):
Nechoď tak ďaleko! Nesmieš chodiť tak ďaleko! | Nechoď tak daleko! – Nesmíš chodit tak daleko! |
Nerob neporiadok! Nesmieš robiť neporiadok! | Nedělej nepořádek! – Nesmíš dělat nepořádek! |
Nenič hračky! Nesmieš ničiť hračky! | Nenič hračky! – Nesmíš ničit hračky! |
Modální sloveso mať (ve významu "mít povinnost")
Modální sloveso mať (=mít povinnost) časujeme stejně jako plnovýznamové sloveso mať .
Čo mám robiť? | Co mám dělat? |
Dnes máš upratovať ty. | Dnes máš uklízet ty. |
Často se používá v podmiňovacím způsobu:
Mal by si jesť veľa ovocia a zeleniny. | Měl bys jíst hodně ovoce a zeleniny. |
Mali by sme už ísť. | Měli bychom už jít. |
Čo by som mal urobiť? | Co bych měl udělat? |
Mal by si dlhšie spať. | Měl bys déle spát. |
Mali by ste sa učiť. | Měli byste se učit. |
Mal by si sa sústrediť. | Měl by ses soustředit. |
Minulý čas
Minulý čas sloves tvoříme z infinitivu. Odtrhneme koncovku -ť a přidáme -l.
písať | on písal |
čítať | on čítal |
brať | on bral |
robiť | on robil |
vidieť | on videl* |
rozumieť | on rozumel* |
niesť | on niesol ? |
ON | muž písal | ONI | muži písali |
---|---|---|---|
ONA | žena písala | ONY | ženy písali deti písali |
ONO | dieťa písalo |
V první a druhé osobě přidáváme k tomuto tvaru ještě tvar slovesa byť :
JA | (ja) som písal/písala | MY | (my) sme písali |
---|---|---|---|
TY | (ty) si písal/písala | VY | (vy) ste písali |
ON | (muž) písal | ONI | (muži) písali |
ONA | (žena) písala | ONY | (ženy) písali |
ONO | (dieťa) písalo | (deti) písali |
Pro sloveso byť :
JA | (ja) som bol/bola | MY | (my) sme boli |
---|---|---|---|
TY | (ty) si bol/bola | VY | (vy) ste boli |
ON | (muž) bol | ONI | (muži) boli |
ONA | (žena) bola | ONY | (ženy) boli |
ONO | (dieťa) bolo | (deti) boli |
Negace:
JA | (ja) som nebol/nebola | MY | (my) sme neboli |
---|---|---|---|
TY | (ty) si nebol/nebola | VY | (vy) ste neboli |
ON | (muž) nebol | ONI | (muži) neboli |
ONA | (žena) nebola | ONY | (ženy) neboli |
ONO | (dieťa) nebolo | (deti) neboli |
Budoucí čas
Pro sloveso byť :
ja budem | my budeme |
ty budeš | vy budete |
on/ona/ono bude | oni/ony budú |
Negace: ( nebyť )
ja nebudem | my nebudeme |
ty nebudeš | vy nebudete |
on/ona/ono nebude | oni/ony nebudú |
Budoucí čas nedokonavých sloves
Budoucí čas těchto sloves se tvoří velmi jednoduše:
budoucí čas slovesa byť + infinitiv | nebyť + infinitiv |
---|---|
budem písať | nebudem písať |
budem robiť | nebudem robiť |
budem sa kúpať | nebudem sa kúpať |
budem jesť | nebudem jesť |
POZOR! Sloveso ísť (ja idem, ty ideš...) je nedokonavé. Budoucí čas slovesa ísť je však ja pôjdem, ty pôjdeš, my pôjdeme atd.; jeho negace: nejsť (ja nejdem, ty nejdeš...) – budoucí čas: ja nepôjdem, ty nepôjdeš atd.
Budoucí čas dokonavých sloves
Dokonavá slovesa už sama o sobě vyjadřují budoucí čas. Proto pro ně neexistuje tvar přítomného času.
- ja robím (nedokonavé)
- ja urobím (dokonavé) – budoucí čas (ačkoli nepoužíváme budu, budeš...)
Nedokonavé sloveso (infinitiv) | Přítomný čas | Budoucí čas | Dokonavé sloveso (infinitiv) | Přítomný čas | Budoucí čas |
---|---|---|---|---|---|
jesť | ja jem | ja budem jesť | dojesť | - | ja dojem |
piť | ja pijem | ja budem piť | dopiť | - | ja dopijem |
čítať | ja čítam | ja budem čítať | prečítať | - | ja prečítam |
platiť | ja platím | ja budem platiť | zaplatiť | - | ja zaplatím |
Imperativ
Imperativ (rozkazovací způsob) se tvoří z třetí osoby plurálu.
Infinitiv | Přítomný čas | Tykání (ty) | Vykání (vy) | 1. osoba pl. (my) |
---|---|---|---|---|
čítať | oni/ony čítajú | (ty) čítaj! | (vy) čítajte! | (my) čítajme! |
hovoriť | oni/ony hovoria | (ty) hovor! | (vy) hovorte! | (my) hovorme! |
hrať | oni hrajú | (ty) hraj! | (vy) hrajte! | (my) hrajme! |
uspávať | oni uspávajú | uspávaj! | uspávajte! | uspávajme! |
stavať | oni stavajú | stavaj! | stavajte! | stavajme! |
skákať | oni skáču | skáč! | skáčte! | skáčme! |
skladať | oni skladajú | skladaj! | skladajte! | skladajme! |
Imperativ pro sloveso být:
ty buď! | ty buď |
my buďme! | my buďme |
vy buďte! | vy buďte |
Např.:
Infinitiv | Tykání (ty) | Vykání (vy) | 1. osoba pl. (my) |
---|---|---|---|
otvoriť ústa | otvor ústa! | otvorte ústa! | otvorme ústa! |
zhlboka dýchať | zhlboka dýchaj! | zhlboka dýchajte! | zhlboka dýchajme! |
piť čaj | pi čaj! | pite čaj! | pime čaj! |
jesť vitamíny | jedz vitamíny! | jedzte vitamíny! | jedzme vitamíny! |
užívať lieky | užívaj lieky! | užívajte lieky! | užívajme lieky! |
prísť na kontrolu | príď na kontrolu! | príďte na kontrolu! | príďme na kontrolu! |
Podmiňovací způsob
Vyjadřujeme jím podmínku, za jejíhož splnění se děj koná nebo by se mohl konat. Tvoříme ho velmi jednoduše – k tvaru minulého času slovesa přidáme částici by:
Přítomný čas | Minulý čas | Podmiňovací způsob |
---|---|---|
Píšem list. (Píšu dopis.)
|
Písal som list. (Psal jsem dopis.)
|
Písal by som list. (Psal bych dopis.)
|
Mám čas. (Mám čas.)
|
Mal som čas. (Měl jsem čas.)
|
Mal by som čas. (Měl bych čas.)
|
Nejčastěji se používá v souvětí s podřadicí spojkou keby:
Písal by som list, keby som mal čas. | Psal bych dopis, kdybych měl čas. |
Keby som chcel, išiel by som do kina. | Kdybych chtěl, šel bych do kina. |
Pozor:
- Písal by som list, keby
bysom mal čas. - Keby
bysom chcel, išiel by som do kina.
Za spojkou keby následuje už jen tvar minulého času.
Činné příčestí
- Chlapec píše vetu.
-
(práve teraz) píšuci chlapec (právě teď) píšící chlapec
Činné příčestí se tvoří od 3. osoby plurálu – oni/ony píšu – přidáním přípony -ci/ca/ce – píšuci. Má tvar adjektiva, skloňujeme ho podle vzoru cudzí.
Infinitiv | Přítomný čas | Činné příčestí |
---|---|---|
čítať | oni čítajú |
čítajúci žiak (= žiak, ktorý práve číta) čtoucí žák
|
tancovať | oni tancujú |
tancujúce deti (= deti, ktoré práve tancujú) tančící děti
|
robiť | oni robia |
robiaci muž (= muž, ktorý práve robí) pracující muž
|
nevidieť | oni nevidia |
nevidiaci človek (= človek, ktorý nevidí, je slepý) nevidomý člověk
|
ON | ten spievajúci muž | ONI | tí spievajúci muži |
---|---|---|---|
ONA | tá spievajúca žena | ONY | tie spievajúce ženy tie spievajúce deti |
ONO | to spievajúce dieťa |
Trpné příčestí
- Chlapec píše vetu.
-
(práve teraz) písaná veta (právě teď) psaná věta
Příčestí trpné tvoříme tak, že od infinitivu písať odtrhneme koncovku -ť a přidáme -ný (u některých sloves -ený,-tý) – písaný.
písať - písaný | písaná veta |
čítať - čítaný | čítaná kniha |
volať - volaný | volané číslo |
robiť - robený | robená práca |
kúpiť - kúpený | kúpené mlieko |
kresliť - kreslený | kreslený obrázok |
ukryť - ukrytý | ukryté deti |
umyť - umytý | umyté jablko |
zaľúbiť sa - zaľúbený | zaľúbený Tomáš |
Všechna příčestí trpná se skloňují jako adjektiva podle vzoru pekný.
ON | ten zaľúbený muž | ONI | tí zaľúbení muži |
---|---|---|---|
ONA | tá čítaná kniha | ONY | tie čítané knihy tie volané čísla |
ONO | to volané číslo |
Tranzitivní a netranzitivní slovesa
Předmětová slovesa, která vyjadřují činnost, dělíme na:
- Přechodná (tranzitivní) – to jsou slovesa, která mají přímý předmět (předmět v bezpředložkovém akuzativu).
- Žiak píše úlohu.
- Eva číta knihu.
- Nemám čas.
- Vidím moju sestru.
- Poznáš ju?
- Nepřechodná (netranzitivní) – to jsou slovesa, která nemají přímý předmět (předmět v bezpredložkovém akuzativu), ale mají předmět v akuzativu s předložkou nebo předmět v ostatních pádech.
- Rozprávame sa o prázdninách.
- Žiak sa pripravuje na vyučovanie.
Dokonavá a nedokonavá slovesa
Většina slovenských sloves může mít dvě podoby: dokonavou (děj je již ukončen) a nedokonavou (děj stále probíhá, není ukončen). Např.:
umyť sa (dokonavé) | umývať sa (nedokonavé) |
učesať sa (dokonavé) | česať sa (nedokonavé) |
obliecť sa (dokonavé) | obliekať sa (nedokonavé) |
Nedokonavá – nevíme, zda děj, který taková slovesa vyjadřují, už skončil, nebo stále trvá, příp. zda se zopakuje.
Jano čítal knihu. | Nevíme, zda už přečetl celou knihu, nebo zda ji bude ještě číst. |
Jano jedol halušky. | Nevíme, zda už dojedl, nebo bude ještě jíst. |
Jano písal list. | Nevíme, zda je dopis už hotový, nebo zda Jano bude ještě psát. |
Dokonavá – děj, který vyjadřují, je již ukončen. Většinou je tvoříme pomocí předpon.
Jano prečítal knihu. | Přečetl knihu celou, děj je již ukončen. |
Jano dojedol halušky. | Dojedol – už nebude jíst, halušky jsou už všechny snědené. |
Jano napísal list. | Napísal – už nebude psát, dopis je napsán, hotový. |
- čítať - dočítať
- jesť - dojesť
- písať - dopísať, napísať
- ...
Příklady:
nedokonavé | dokonavé |
---|---|
obliekať sa | obliecť sa |
vyzliekať sa | vyzliecť sa |
obúvať sa | obuť sa |
vyzúvať sa | vyzuť sa |
písať | napísať |
pýtať sa | opýtať sa |
jesť | dojesť |
raňajkovať | doraňajkovať |
učiť sa | naučiť sa |
robiť | urobiť |
hľadať | nájsť |
brať | vziať |
zarábať | zarobiť |
platiť | zaplatiť |
čítať | prečítať |
kupovať | kúpiť |
predávať | predať |
dávať | dať |
študovať | vyštudovať |
klásť | položiť |
vstávať | vstať |
upratovať | upratať |
uspávať | uspať |
Pozn.: Nemusíte se nutně učit tvary všech těchto sloves. Vyberte si ty, které potřebujete a s nimiž se setkáváte nejčastěji. K ostatním slovesům snadno najdete dokonavý/nedokonavý tvar ve slovníku.
Rozdíl mezi ísť a chodiť
- ísť - jedenkrát
- chodiť - vícekrát, opakovaně, pravidelně, často
Kde je Jano? Išiel do školy. | nyní, jedenkrát |
Na akú školu chodí Jano? Chodí na strednú školu. | jakou školu navštěvuje, na jaké škole se vzdělává |
- Chodíte často na Slovensko? Nie, teraz ideme prvýkrát.
- Ako často chodíš do zahraničia?
- Chodíš stále na tú istú školu?
- Kam ideš? Idem do kina. Chceš ísť so mnou?
- Chodíte radi na koncerty?
Budoucí čas těchto dvou sloves tvoříme odlišně.
Ja idem zajtra do školy. | Já jdu zítra do školy. |
Ja pôjdem zajtra do školy. | Já půjdu zítra do školy. |
Ja chodím na strednú školu. | Já chodím na střední školu. |
Ja budem chodiť na strednú školu. | Já budu chodit na střední školu. |
Zajímavost:
Chceš ísť so mnou? | Chceš jít se mnou? |
Chceš so mnou chodiť? | Chceš se mnou chodit? |
Pozor tedy na rozdíl mezi těmito slovesy.