Slovesa

Slovesa vyjadřují děj, činnost nebo stav osob, zvířat a věcí.

Dělíme je na:

Podle významu:

1. plnovýznamová
   • činnostní (vyjadřují činnost)
     • zvratná
       česať sa, umyť sa, učiť sa
     • nezvratná
       čítať, písať, hovoriť, cestovať
   • stavová (vyjadřují stav)
     • zvratná
       tešiť sa, báť sa, cítiť sa
     • nezvratná
       rásť, ochorieť, kvitnúť
2. neplnovýznamová (pomocná)
   chcieť, smieť, môcť, vedieť, mať (=mať povinnosť), byť (=existovať), začať, prestať, stať sa...

Činnostní slovesa dále dělíme na:

1. předmětová
   • přechodná (tranzitivní):
     čítať (knihu), variť (polievku), kúpiť (dom)
   • nepřechodná (netranzitivní):
     rozprávať sa (s bratom), pripravovať sa (na vyučovanie)
2. bezpředmětová
   plakať, sedieť, cestovať

Podle vidu na:

1. dokonavá (dokonavý vid)
   napísať, prečítať, dojesť, dopiť
2. nedokonavá (nedokonavý vid)
   písať, čítať, jesť, piť

Podle zvratnosti na:

1. zvratná
   tešiť sa, báť sa, usmievať sa, ponáhľať sa
2. nezvratná
   kresliť, rásť, myslieť, chodiť

Časování sloves

Slovesa mají v každé osobě v singuláru i v plurálu jinou koncovku. Existuje několik vzorů – skupiny sloves se stejnými koncovkami sdílí společné vzorové sloveso, podle kterého časujeme ostatní slovesa ze skupiny.

Ve slovenštině rozlišujeme tři časy: přítomný (píše), minulý (písal) a budoucí (bude písať).

Užitečná slovesa:

byť (být)

Singulár	Plurál
ja som	my sme
ty si	vy ste
on/ona/ono je	oni/ony sú

bývať (bydlet)

Singulár	Plurál
ja bývam	my bývame
ty bývaš	vy bývate
on/ona/ono býva	oni/ony bývajú

volať sa (jmenovat se)

Singulár	Plurál
ja sa volám	my sa voláme
ty sa voláš	vy sa voláte
on/ona/ono sa volá	oni/ony sa volajú

mať (mít)

Singulár	Plurál
ja mám	my máme
ty máš	vy máte
on/ona/ono má	oni/ony majú

hovoriť (mluvit)

Singulár	Plurál
ja hovorím	my hovoríme
ty hovoríš	vy hovoríte
on/ona/ono hovorí	oni/ony hovoria

mať sa (mít se)

Singulár	Plurál
ja sa mám	my sa máme
ty sa máš	vy sa máte
on/ona/ono sa má	oni/ony sa majú

Tykání a vykání

Ve slovenštině rozlišujeme dvě formy oslovení:

• tykání – ty-forma používaná mezi přáteli, známými, dětmi, v rodině, mezi studenty ve škole atd. (neformální komunikace)
• vykání – vy-forma, zdvořilostní forma používaná v komunikaci s neznámými lidmi, dospělými, používaná žáky při oslovení učitelů, na úřadech, v obchodech atd. (formální komunikace)

Tykání - „ty“

• Rozumieš/hovoríš po slovensky? (ty)
• Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale ešte nie veľmi dobre. (ja)

Vykání - „vy“

• Rozumiete/hovoríte po slovensky? (vy)
• Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale veľmi málo. (ja)
• Prajete si ešte niečo? (vy)
• Nie, ďakujem. (ja)

Modální slovesa

Modální slovesa vyjadřují vůli, nutnost nebo možnost uskutečnit (činit) děj. Patří k nejčastěji používaným slovesům.

chcieť (chtít)

Singulár	Plurál
ja chcem	my chceme
ty chceš	vy chcete
on / ona / ono chce	oni / ony chcú

smieť (smět)

Singulár	Plurál
ja smiem	my smieme
ty smieš	vy smiete
on / ona / ono smie	oni / ony smú

môcť (moci)

Singulár	Plurál
ja môžem	my môžeme
ty môžeš	vy môžete
on / ona / ono môže	oni / ony môžu

musieť (muset)

Singulár	Plurál
ja musím	my musíme
ty musíš	vy musíte
on / ona / ono musí	oni / ony musia

mať (mít, mít povinnost)

Singulár	Plurál
ja mám	my máme
ty máš	vy máte
on / ona / ono má	oni / ony majú

vedieť (vědět/umět)

Singulár	Plurál
ja viem	my vieme
ty vieš	vy viete
on / ona / ono vie	oni / ony vedia

Modální sloveso smieť

Sloveso smieť se často používá místo rozkazovacího způsobu ((ne)smieť + infinitiv plnovýznamového slovesa):

Modální sloveso mať (ve významu "mít povinnost")

Modální sloveso mať (=mít povinnost) časujeme stejně jako plnovýznamové sloveso mať .

Často se používá v podmiňovacím způsobu:

Minulý čas

Minulý čas sloves tvoříme z infinitivu. Odtrhneme koncovku -ť a přidáme -l.

písať	on písal
čítať	on čítal
brať	on bral
robiť	on robil
vidieť	on videl*
rozumieť	on rozumel*
niesť	on niesol ?

ON	muž písal	ONI	muži písali
ONA	žena písala	ONY	ženy písali deti písali
ONO	dieťa písalo

V první a druhé osobě přidáváme k tomuto tvaru ještě tvar slovesa byť :

JA	(ja) som písal/písala	MY	(my) sme písali
TY	(ty) si písal/písala	VY	(vy) ste písali
ON	(muž) písal	ONI	(muži) písali
ONA	(žena) písala	ONY	(ženy) písali
ONO	(dieťa) písalo		(deti) písali

Pro sloveso byť :

JA	(ja) som bol/bola	MY	(my) sme boli
TY	(ty) si bol/bola	VY	(vy) ste boli
ON	(muž) bol	ONI	(muži) boli
ONA	(žena) bola	ONY	(ženy) boli
ONO	(dieťa) bolo		(deti) boli

Negace:

JA	(ja) som nebol/nebola	MY	(my) sme neboli
TY	(ty) si nebol/nebola	VY	(vy) ste neboli
ON	(muž) nebol	ONI	(muži) neboli
ONA	(žena) nebola	ONY	(ženy) neboli
ONO	(dieťa) nebolo		(deti) neboli

Budoucí čas

Pro sloveso byť :

ja budem	my budeme
ty budeš	vy budete
on/ona/ono bude	oni/ony budú

Negace: ( nebyť )

ja nebudem	my nebudeme
ty nebudeš	vy nebudete
on/ona/ono nebude	oni/ony nebudú

Budoucí čas nedokonavých sloves

Budoucí čas těchto sloves se tvoří velmi jednoduše:

budoucí čas slovesa byť + infinitiv	nebyť + infinitiv
budem písať	nebudem písať
budem robiť	nebudem robiť
budem sa kúpať	nebudem sa kúpať
budem jesť	nebudem jesť

POZOR! Sloveso ísť (ja idem, ty ideš...) je nedokonavé. Budoucí čas slovesa ísť je však ja pôjdem, ty pôjdeš, my pôjdeme atd.; jeho negace: nejsť (ja nejdem, ty nejdeš...) – budoucí čas: ja nepôjdem, ty nepôjdeš atd.

Budoucí čas dokonavých sloves

Dokonavá slovesa už sama o sobě vyjadřují budoucí čas. Proto pro ně neexistuje tvar přítomného času.

• ja robím (nedokonavé)
• ja urobím (dokonavé) – budoucí čas (ačkoli nepoužíváme budu, budeš...)

Imperativ

Imperativ (rozkazovací způsob) se tvoří z třetí osoby plurálu.

Imperativ pro sloveso být:

Např.:

Podmiňovací způsob

Vyjadřujeme jím podmínku, za jejíhož splnění se děj koná nebo by se mohl konat. Tvoříme ho velmi jednoduše – k tvaru minulého času slovesa přidáme částici by:

Přítomný čas	Minulý čas	Podmiňovací způsob
Píšem list. (Píšu dopis.)	Písal som list. (Psal jsem dopis.)	Písal by som list. (Psal bych dopis.)
Mám čas. (Mám čas.)	Mal som čas. (Měl jsem čas.)	Mal by som čas. (Měl bych čas.)

Nejčastěji se používá v souvětí s podřadicí spojkou keby:

Pozor:

• Písal by som list, keby by som mal čas.
• Keby by som chcel, išiel by som do kina.

Za spojkou keby následuje už jen tvar minulého času.

Činné příčestí

• Chlapec píše vetu.
• (práve teraz) píšuci chlapec
  (právě teď) píšící chlapec

Činné příčestí se tvoří od 3. osoby plurálu – oni/ony píšu – přidáním přípony -ci/ca/ce – píšuci. Má tvar adjektiva, skloňujeme ho podle vzoru cudzí.

Infinitiv	Přítomný čas	Činné příčestí
čítať	oni čítajú	čítajúci žiak (= žiak, ktorý práve číta) čtoucí žák
tancovať	oni tancujú	tancujúce deti (= deti, ktoré práve tancujú) tančící děti
robiť	oni robia	robiaci muž (= muž, ktorý práve robí) pracující muž
nevidieť	oni nevidia	nevidiaci človek (= človek, ktorý nevidí, je slepý) nevidomý člověk

ON	ten spievajúci muž	ONI	tí spievajúci muži
ONA	tá spievajúca žena	ONY	tie spievajúce ženy tie spievajúce deti
ONO	to spievajúce dieťa

Trpné příčestí

Všechna příčestí trpná se skloňují jako adjektiva podle vzoru pekný.

ON	ten zaľúbený muž	ONI	tí zaľúbení muži
ONA	tá čítaná kniha	ONY	tie čítané knihy tie volané čísla
ONO	to volané číslo

Tranzitivní a netranzitivní slovesa

Předmětová slovesa, která vyjadřují činnost, dělíme na:

1. Přechodná (tranzitivní) – to jsou slovesa, která mají přímý předmět (předmět v bezpředložkovém akuzativu).
   • Žiak píše úlohu.
   • Eva číta knihu.
   • Nemám čas.
   • Vidím moju sestru.
   • Poznáš ju?
2. Nepřechodná (netranzitivní) – to jsou slovesa, která nemají přímý předmět (předmět v bezpredložkovém akuzativu), ale mají předmět v akuzativu s předložkou nebo předmět v ostatních pádech.
   • Rozprávame sa o prázdninách.
   • Žiak sa pripravuje na vyučovanie.

Dokonavá a nedokonavá slovesa

Většina slovenských sloves může mít dvě podoby: dokonavou (děj je již ukončen) a nedokonavou (děj stále probíhá, není ukončen). Např.:

umyť sa (dokonavé)	umývať sa (nedokonavé)
učesať sa (dokonavé)	česať sa (nedokonavé)
obliecť sa (dokonavé)	obliekať sa (nedokonavé)

Nedokonavá – nevíme, zda děj, který taková slovesa vyjadřují, už skončil, nebo stále trvá, příp. zda se zopakuje.

Jano čítal knihu.	Nevíme, zda už přečetl celou knihu, nebo zda ji bude ještě číst.
Jano jedol halušky.	Nevíme, zda už dojedl, nebo bude ještě jíst.
Jano písal list.	Nevíme, zda je dopis už hotový, nebo zda Jano bude ještě psát.

Dokonavá – děj, který vyjadřují, je již ukončen. Většinou je tvoříme pomocí předpon.

Jano prečítal knihu.	Přečetl knihu celou, děj je již ukončen.
Jano dojedol halušky.	Dojedol – už nebude jíst, halušky jsou už všechny snědené.
Jano napísal list.	Napísal – už nebude psát, dopis je napsán, hotový.

• čítať - dočítať
• jesť - dojesť
• písať - dopísať, napísať
• ...

Příklady:

nedokonavé	dokonavé
obliekať sa	obliecť sa
vyzliekať sa	vyzliecť sa
obúvať sa	obuť sa
vyzúvať sa	vyzuť sa
písať	napísať
pýtať sa	opýtať sa
jesť	dojesť
raňajkovať	doraňajkovať
učiť sa	naučiť sa
robiť	urobiť
hľadať	nájsť
brať	vziať
zarábať	zarobiť
platiť	zaplatiť
čítať	prečítať
kupovať	kúpiť
predávať	predať
dávať	dať
študovať	vyštudovať
klásť	položiť
vstávať	vstať
upratovať	upratať
uspávať	uspať

Pozn.: Nemusíte se nutně učit tvary všech těchto sloves. Vyberte si ty, které potřebujete a s nimiž se setkáváte nejčastěji. K ostatním slovesům snadno najdete dokonavý/nedokonavý tvar ve slovníku.

Rozdíl mezi ísť a chodiť

• ísť - jedenkrát
• chodiť - vícekrát, opakovaně, pravidelně, často

Kde je Jano? Išiel do školy.	nyní, jedenkrát
Na akú školu chodí Jano? Chodí na strednú školu.	jakou školu navštěvuje, na jaké škole se vzdělává

• Chodíte často na Slovensko? Nie, teraz ideme prvýkrát.
• Ako často chodíš do zahraničia?
• Chodíš stále na tú istú školu?
• Kam ideš? Idem do kina. Chceš ísť so mnou?
• Chodíte radi na koncerty?

Budoucí čas těchto dvou sloves tvoříme odlišně.

Zajímavost:

Pozor tedy na rozdíl mezi těmito slovesy.